Nová studie demystifikovala distribuci cukru v rostlinách a připravila tak cestu k vytvoření ovoce s nízkým obsahem cukru nebo „dietního“ ovoce. Studie publikovaná ve sborníku Národní akademie věd (PNAS) vrcholí
sedm let výzkumu profesora Yong-Ling Ruana z University of Newcastle ze School of Environmental and Life Sciences, ve spolupráci s kolegy z Northwest A&F University.
Profesor Ruan uvedl, že jejich výzkum určil ukazatele, které určovaly, kolik cukru je transportováno do vakuoly nebo do „skladiště“ rostlinné buňky.
"Tento objev poskytuje nové nástroje a směry pro zlepšení růstu, obrany a hladiny cukru pomocí genové technologie," uvedl profesor Ruan.
"Otevírá dveře ke zvýšení nebo snížení množství cukrů v rostlinách a pomáhá farmářům zvýšit kvalitu a výnos čerstvých produktů, jako je ovoce a cukrová třtina, nebo produkovat ovoce s nízkým obsahem cukru a sladkostí pro pacienta s diabetem."
Věda za transportem cukru v rostlinách
Na buněčné úrovni v rostlinách jsou cukry dodávány do cytoplazmy - hustého roztoku, který plní každou buňku. Zbývající cukr se poté odloží do vakuoly buňky.
Profesora Ruana vedla zvědavost, aby přesně pochopil, jak se cukr dostává z cytoplazmy do vakuoly. Pochopení tohoto odkazu by mohlo vědcům pomoci odpovědět dlouhodobě
otázky jako proč jsou plody tak sladké, ale listy nejsou.
Studiem jablek a rajčat profesor Ruan uvedl, že tým zjistil, že dva různé typy transportérů cukru spolupracují na transportu velkého množství cukru do vakuol.
"Zjistili jsme, že glukóza exportovaná do cytoplazmy transportérem s názvem ERDL6 aktivuje expresi hlavního genu pro příliv cukru." To významně zvyšuje hladinu cukru v rostlině
buňky, “řekl profesor Ruan.
"Naše zjištění představují významný pokrok v porozumění molekulární kontrole přenosu cukru a signalizace v rostlinných buňkách."
Pro více informací:
Penny Harnettová
Tel: + 61 2 4921 6779
penny.harnett@newcastle.edu.au